Krev

Krev je neprůhledná červená tělesná tekutina pro život člověka nepostradatelná, která koluje krevním oběhem. Tak zásobuje tělesné tkáně množstvím nezbytných látek, především živinami a kyslíkem, a naopak vstřebává a odvádí z nich látky, které jsou tělu škodlivé – oxid uhličitý a další odpadové látky metabolismu. Krev také souvisí s mnoha tělesnými orgány, důležitou roli hraje v dědičnosti a při sklonu k některým druhům onemocnění. Proto biochemické laboratorní vyšetření krve umožňuje získat mnoho důležitých informací o celkovém stavu lidského organismu a orgánů. Krevní transfúze může častokrát vyloženě zachránit lidský život.

 

Složení a funkce krve

Krev patří k základním tělním tekutinám. Hlavní podíl tekutin v těle tvoří voda, což je u dospělého člověka asi 53% jeho hmotnosti. Tato voda obsahuje množství organických a anorganických látek a odehrává se v ní mnoho důležitých biologických dějů. Nejvíce je jí v buňkách, to je nitrobuněční tekutina (32%).

Zbývající mimobuněční tekutina se skládá z krve, mízy a tkáňového moku, které utvářejí vnitřní prostředí. Člověk má v těle krve kolem osmi procent celkové tělesné hmotnosti. Muži mají 5 až 6 l krve, ženy mají 4,5 l krve. Bez potíží lze postrádat asi 0,5 l krve.

Krev se skládá z krevní plazmy a krevních tělísek (= červené krvinky, bíle krvinky a krevní destičky). Tekutá krevní plazma obsahuje vedle vody 8% rozpuštěných organických látek, 1% rozpuštěných anorganických látek a glukózu. Organické látky tvoří hlavně bílkoviny. Anorganické látky udržují stálost kyselosti a osmotické poměry v plazmě.

 

Červené krvinky, erytrocyty, v sobě mají červené barvivo hemoglobin, který na sebe navazuje důležitý kyslík. Jejich podání je užíváno ke krytí velkých krevních ztrát při úrazech či velkých operacích.

 

Bíle krvinky, leukocyty, jsou nositeli protisrážlivé látky heparinu. Velkou roli zastávají také v imunitním systému organismu, neboť přímo likvidují určité choroboplodné zárodky nebo proti nim vytvářejí protilátky. Odběry bílých krvinek se pro transfúzní účely prakticky neprovádějí.

 

Krevní destičky, trombocyty, mají za úkol ovlivňovat srážení krve, tím jsou nepostradatelné při zástavě krvácení. Obsahují množství důležitých látek (adrenalin, serotonin, tromboxan, fosfolipidy), které mají výrazné biologické účinky. Transfúzní přípravek (trombocytový koncentrát) se užívá při léčbě poruch krvetvorby – zejména při léčbě onkologických onemocnění či po transplantaci krevní dřeně a při těžkých krvácivých stavech.

 

 

 

Krevní skupiny

Pro krev člověka jsou nejvýznamnější systémy krevních skupin a Rh faktor. Krevní skupinu, nebo také krevní typ, ovlivňují dědičně dané vlastnosti červených krvinek, které se dědí po rodičích. Toto dědičné určení se vztahuje i na jiné buňky. Krevní skupina má rovněž význam pro konkrétní imunologickou individualitu jedince.

Obecně nejznámější jsou krevní skupiny tzv. systému AB0, tj. skupiny A, B, AB a 0, které jsou také nejdůležitější, a to zejména pro provádění transfúzí krve a pro transplantace, ale krevních skupin existuje mnohem víc. Uváděné údaje se sice mírně liší, ale rozhodně je známo zhruba dalších asi 50 systémů krevních typů, jejichž většina je mnohem méně obvyklá než AB0 a Rh faktor.

V zásadě lze tedy jedince lidské populace přiřadit podle krevních skupin k jedné ze základních čtyř skupin, a to ke skupině A, B, AB nebo 0. Nejčastěji se u nás vyskytují skupiny A a 0. Skupina 0 je dokonce nejčastější na celém světě. Nejméně častý je výskyt skupiny AB.

Konkrétní nositelé určité krevní skupiny s výjimkou skupiny AB mají v krvi současně protilátky proti ostatním skupinám. Osoba s krevní skupinou A obsahuje antigen A a má protilátky proti skupině B. Krev typu B obsahuje antigen B a má protilátky proti skupině A. Krevní skupina 0 neobsahuje antigeny A i B a má protilátky proti skupině A i B. Krevní skupina AB obsahuje antigeny A i B, neobsahuje tedy protilátky proti ostatním skupinám.

Totožnost krevních skupin je zejména předpokladem pro provedení transfúze krve, čili podání krve získané od jednoho člověka, dárce, k druhému člověku, příjemci. Transfúze se podává při léčbě rozsáhlých krvácení a těžkých anémií. Při podání krve s odlišnou krevní skupinou by nastaly ty nejtěžší komplikace. Samozřejmě se každá krev dárce ještě dále vyšetřuje zejména s ohledem na možnost různých onemocnění včetně HIV.

 

RH faktor

Vedle systému krevních skupin AB0 určuje druhý krevní typ systém Rh faktorů. Lidé, kteří mají na červených krvinkách vyskytující se aglutinogen, se označují jako Rh+, tedy Rh pozitivní, pokud chybí některé určité znaky na povrchu červených krvinek, patří k jedincům Rh-, tedy Rh negativní. Většina lidí na planetě je Rh pozitivní.

Pro krevní převod, transfúzi, je tedy nezbytná znalost Rh faktoru. Základním požadavkem je, aby dárce a příjemce měli stejné krevní skupiny. Lidé s Rh faktorem negativním zásadně nemohou přijímat krev od Rh pozitivního dárce, protože by jejich tělo krev nepřijalo a došlo by k hemolytické reakci. Nelze ani naopak přijímat Rh negativní krev dárce Rh pozitivním příjemcem.

 

Dědičnost krevní skupiny

Krevní skupiny dědíme po rodičích. Od každého z rodičů přijímáme polovinu genetické výbavy, tzn. že krevní skupina vzniká ze dvou rodičovských genů. U krevní skupiny záleží konkrétně na tom, který z rodičovských genů je silnější. Nemůžeme mít v krevní skupině geny, které nemá žádný z biologických rodičů. Jen velmi ojediněle může dojít ke genetické odchylce, kdy se geny rodičů zdánlivě nelogicky nezkříží a vznikne neodpovídající krevní skupina. Stejnou krevní skupinu mají jednovaječná dvojčata, dvojvaječná nikoliv. Pohlaví dítěte při dědičnosti krevních skupin roli nehraje.

Pro vytvoření skupiny A a B stačí zdědit gen od jednoho z rodičů, geny A a B jsou pro tvorbu krevní skupiny A a krevní skupiny B dominantní. Běžně se stává, že zdědíme oba dominantní geny A i B, pak se samozřejmě oba projeví tím, že vznikne krevní skupina AB. Gen pro krevní skupinu 0 je slabší a je jakoby vždy schován pod dominantními geny A nebo B. Tzn. projeví se tehdy, pokud jej zdědíme 2x, jeden gen 0 od matky a jeden gen 0 od otce, vznikne krevní skupina 0.

 

Jsou tedy tyto kombinační možnosti:

  • Pokud mají oba rodiče krevní skupiny (jsou fenotypicky) A a A, pak má jejich dítě buď krevní skupinu A nebo 0.
  • Pokud mají rodiče krevní skupiny A a B, pak má jejich dítě buď krevní skupinu A, B, AB nebo 0.
  • Pokud mají oba rodiče krevní skupiny B a B, pak má jejich dítě buď krevní skupinu B nebo 0.
  • Pokud mají rodiče krevní skupiny A a 0, pak má jejich dítě krevní skupinu A nebo 0.
  • Pokud mají rodiče krevní skupiny B a 0, pak má jejich dítě buď krevní skupinu B nebo 0.
  • Pokud mají oba rodiče krevní skupiny AB a AB, pak má jejich dítě buď krevní skupinu A, B nebo AB.
  • Pokud mají rodiče krevní skupiny AB a A, pak má jejich dítě krevní skupinu A, B nebo AB.
  • Pokud mají rodiče krevní skupiny AB a B, pak má jejich dítě také buď krevní skupinu A, B nebo AB.
  • Pokud mají rodiče krevní skupiny AB a 0, pak má jejich dítě buď krevní skupinu A nebo B.
  • Pokud mají oba rodiče krevní skupiny 0 a 0, pak má i jejich dítě krevní skupinu 0.